Rybolov v Norsku - ostrov Soroya
Tak můžu s klidným srdce říct, už jsem tam také byl. Místy až bájný ostrov (v řečích rybářů na prodejně), opředený zkazkami o neuvěřitelném množství neuvěřitelně velkých ryb. Výpravu sem prostě nešlo odkládat donekonečna, takže slovo dalo slovo a jelikož na léto už bylo v plánu Laponsko, museli jsme jet v zimě. Co už, aspoň bude sranda. Je začátek března 2019 a my odjíždíme na cestu směr jedno z nejsevernějších míst, kam čeští rybáři vůbec jezdí.
Většina informací o zimní cestě je dost děsivých, skoro až neuvěřitelných, metry a metry sněhu, teploty 30°C pod nulou a rybolov v naprosto otřesných podmínkách: zima, vítr, sněhové vánice, omrzliny....:-(
Co na tom všem je vlastně pravda se pokusím shrnout v malém článečku. Kdo sledoval naše příspěvky na Facebooku si dokázal udělat poměrně přesnou představu :-)
Vyjíždíme z Brna, teploměr ukazuje 15°C, slunce svítí a po sněhu ani památky. Trasa je naplánovaná na trajekt Gdaňsk - Nynashamn (Stockholm) a dále na sever. Loď z Gdaňsku odjíždí v 18:00 večer a druhý den v poledne je ve Stockholmu. Tenhle trajekt mám hrozně rád. Člověk si úžasně odpočine, nasaje atmosféru a energii a pak těch 1500+ km už nevypadá nijak hrůzostrašně. Nevýhodou je poměrně nespolehlivá (ovšem levná) společnost Pollferies, která linku provozuje. Takže i když je krapet schýza (nestíháme) přijíždíme cca. V 17.00 do Gdaňsku na terminál! Zrada...nikde nikdo. Chvíli pátráme, ale loď nejede - není to poprvé :-(. Měla vám přijít SMS (nepřišla, ani to není poprvé). Poláci mají zvláštní systém. Vrátí vám víc peněz než jste zaplatili (také to není poprvé), což je sice milé, ale příjezd na Soroyu je daný a my řešíme, jak se dostat přes Baltské moře.
Teplota je i večer okolo 10°C a my po chvíli googlování zjištujeme, že za 2 hodiny jede trajekt společnosti Stena-line Gdyně/Karlskrona. Cena je sice ďábelská (na last-minute zapomeňte), ale pořád lepší než katastrofická varianta jízdy přes most v Dánsku (delší asi o milion kilometrů).
Stena je sázka na spolehlivost. Na rozdíl od jiných tam vždy vše funguje a tak ráno přistáváme ve Švédsku s výhledem cesty delší pouze o 400km, což je sice víc než jsme plánovali, ale příjezd do Stockholmu a tedy náš časový harmonogram to nijak nemění. Ono vůbec něco naplánovat, když jedete 3000km daleko tak, že přijedete do kempu načas je z říše fantazie? Ale kdo by hleděl na nějakou tu hodinu, jednou přijedete o pár hodin dřív jindy později , proto se nestřílí.
Náš harmonogram je ovšem narušen zásahem vyšší moci. Ta oranžová kontrolka co začala svítit už v Polsku se mění na červenou a náš půl roku starý Range Rover prohlásí,že by rád navštívil nejbližší servis a pro jistotu omezí výkon na 2500 otáček.
Pár telefonátů, ale v tomto stavu budeme rádi za dojezd do servisu. Náhradní vůz, na který máme nárok nějak nepočítá se situací, že tři statní slovani (tak nás označil kolega) jedou s plnou polní na severní pól! Zjednodušeně Land Rover nemá aktuálně (neděle) ve Švédsku k dispozici auto kam bychom se vešli a které by tu cestu na sever zvládlo. Nicméně po dalších pár telefonátech, kdy nás kluci z Cartecu ujišťují že pokud to jede, není tomu nic co by autorizovaný servis ve velkém městě (což Stockholm určitě je) nedokázal za hodinu/dvě opravit.
Je ovšem neděle, a to seženete servisáka možná v ČR, ale jinde v Evropě nikde. Znamená to noc ve švédském hlavním městě. Přijíždíme tam zhruba v ten moment, kdy místní integrovaný imigrant řídící autobus MHD rozřízne nádrž se zemním plynem (co má na střeše) o strop mostu, pod který se prostě nevlezl. První informace světových medií hovořící o masivním teroristickém útoku v centru Stockholmu s desítkami (ne-li stovkami) mrtvých dostávají brzy reálnou podobu a naši příbuzní, kterým pár hodin nezvedáme telefony mohou oddechnout úlevou. V místech kde máme hotel totiž o nějakých teroristech nikdo nic netuší a signál je tam dost mizerný.
Ranní návštěva servisního centra probíhá zhruba v duchu, posaďte se dejte si kávu, mrkněte po autech a my to vyřešíme. Necelé 2 hodiny utečou v příjemném prostředí jako voda. Sympatický chlapík přijíždí s autem před prodejnu a že prý problém je odstraněn. Nebyl, ale to jsme zjistili až na polárním kruhu a jet zpátky říct mu že je vocas jsme prostě už nestíhali. Takže se vše (ještě jsme píchli kolo, hřebík jako kráva) řešilo až po návratu v Brně.
Auto jede, kontrolka občas problikne (pouze oranžová) a pak nepochopitelně zhasne, ale do červeného nouzového režimu zaplaťpámbů ne a ne spadnout. Kolo taky uchází jen zlehka ale stačí ho jednou za 500km nafouknout. Na polárním kruhu je už -20°C takže měnit v tomhle kolo za rezervu - což navíc znamená vyskládat celé auto se nikomu nechce.
Stoupáme a stoupáme, teplota klesá a klesá a ve Finsku ukazuje teplota -31°C! A bez ohledu na naplno puštěné topení, se nám daří udržet rozmrzlá jen přední okna. Já aktuálně sedím vzadu (je tam zima jako prase) a z něčí tašky (moje to není) vytahuju nějaký svetr a balím si do něj nohy, fakt vostrý. Klasická poučka - tankujte když máte polovinu nádrže, protože hustota benzínových stanic nemá s tou českou nic společného !! A bacha. Benzínky jsou téměř výhradně pouze na platební karty a určitě si vemte několik druhů, protože ve 30ti pod nulou nechcete přemýšlet proč tahleta zrovna nefunguje, na hotovost zapomeňte...většina čerpacích stanic na severu je samoobslužná.
Sníh, sníh a zase jen sníh. Někde mám mizernou fotku jak z hromad sněhu na benzince v nějakém provinčním finském městečku ční vršky lamp pouličního osvětlení (možná 5m, možná 4, ale to je asi jedno). Sněhu je prostě tolik, že ho není kam dávat. Jízda po totálně zasněžených/zamrzlých silnicích je slušný adrenalin. Po počátečných obavách, hlavně mých (nechci nové auto rozbít, zvláště ne tady) přidáváme a přidáváme a ve finále letíme (někteří) po té ledovce rychlostí i 120km/h. Ono se toho vlastně moc stát nemůže (skoro), Jedete vlastně v takové U-rampě a když se přiblížíte ke krajnici, tak vás to tlačí víceméně zpátky a zvířata jako v létě asi taky nehrozí. My jsme žádného soba/losa nezahlídli.
Sjíždíme k pobřeží teplota postupně stoupá asi na 12 pod nulou (takže je vlastně teplo) a bez vážnějších komplikací přijíždíme s jednodenním zpožděním do Oksfjordu, odkud jezdí trajekty na Soroyu. Parkujeme v přístavu a dáváme v těch dvanácti pod nulou v silné sněhové bouři plechovku piva a posíláme foto na firemní Facebook. Jsme magoři, ale jsme tady!
Na takovýhle cestách zkrátka musíte s nějakým tím problémem počítat. Jde jen o to jak bude velký a jak ho vyřešíte, ale jsme v Evropě (v civilizaci), nikde v Africe takže zase buďme v klidu a neposerme se z každé blbosti a aspoň bude o čem vykládat. Uprostřed cesty trajektem na ostrov si pro mně ještě přijde posádka lodi s tím, že mám vypnout alarm na autě. Počítač hlásí, že byla překročena bezpečná míra náklonu vozidla a ten blbec auťák si v těch vlnách myslel, že ho chce někdo ukrást.
Vlny jako prase, sněhová bouře,ale teplota okolo nuly. Golfský proud dělá svoje a je vlastně docela příjemně. Tudíž tu hodinku plavby zvládáme už se smíchem, fotky kluků co tu jsou před námi s omrzlinami na rukou nám už nepřipadají tak děsivé jako když jsme si je včera na netu prohlíželi. To dáme nejsme ani blbci ani nějaké bábovky.
Soroya
Na hotel k Ahmedovi je to z přístaviště asi 500m. Klíče od domečku i loď máme poměrně rychle, ale počasí je dnes vážně krapet divoké, a tak probíhá zabydlování, vázání prutů a ladění jednotlivých sestav. Každý volá domů a kamarádům, aby se jim pochlubil co že jsme to za magory co jedou v březnu za polární kruh chytat ryby a pořád dokola vysvětluje že těch 30 pod nulou bylo ve Finsku a tady, že je jen okolo nuly. Proclili jsme přes norskou celní aplikaci nějaký alkohol navíc, a tak první den trávíme ve veselém duchu s plechovkou Radegastu a talířem guláše z nabídky firmy Expres menu, co prodáváme na obchodě.
Navečer ještě odtaháme nějaké věci přímo na loď, natankujeme plnou nádrž benzínu, bacha v zimě je v provozu pouze hlavní přístaviště v Hasviku, a tak je to na šelf kde se drží ta hejna "veleryb" za kterými sem míříme, celkem daleko ! Tudíž zapomeňte na ty menší lodě s 50/60 motorem a určitě si půjčte něco většího. Za ten komfort a bezpečnost to určitě stojí.
Den D - vyjíždíme
Na netu je těch informací dnes už taková hromada, že nemá smysl se ptát co kde kam. Je důležité tam hlavně dojet. Cesta i s velkou silnou lodí je adrenalin, vlny mají v průměru 5m, někdy více, někdy méně. Ale máme i pár fotek z jednoho dne, kdy byl skoro olej, občas už jen stát na lodi, držet rovnováhu a pokoušet se rybařit vypadá z dálky dost humorně, ale jen z dálky.
Víme kam máme jet, nejlepší je to přímo na šelfu v místě zvaném Kveite Grun (nebo tak nějak), ale je to za situace kdy se šplháte po pětimetrových vlnách třeba 2 hodiny jízdy. Onen magický flek vidíme z velké dálky, je tam každá loď z okolí. První den na vodě je ale stále pro nás suchozemce poněkud drsnější. Škoda že z těchto dnů nemám moc fotek, buď byla zmrzlá kamera, nebo jsem neměl odvahu ji vytáhnout, nebo bylo všechno rozmazané. Takže dojet až dozadu na ty nejlepší místa jsme první den odpískali se slovy že určitě nějaké ryby budou i na začátku šelfu. Dokud člověk jede mimo tu hranu moc ryb na sonaru nevidí, ale čím jste blíž, tím se těch ryb objevuje víc a víc. Když už to vypadá, že jsme podle mapy blízko a echolot ukazuje hloubku zbruba 70m je obrazovka zaplněná tak, že už to vypadá vážně nadějně. Stavíme loď po vlnách a v rámci možností zaujímáme místa – je to přesně tak jak jste to nejspíš mnohokrát slyšeli. První nástraha dopadne ke dnu, dvakrát ťukne a bác 30lb prut se ohne do kruhu, pod tíhou velké tresky obecné. Skutečně jen o pár sekund později se ohýbá druhý prut, na něm je naprosto odlišná nástraha, ale to je asi jedno. Slyšel a četl jsem to mockrát, ale stejně zažít to na vlastní kůži je něco jiného, můj prut je prozatím v lodi a nevěřícně koukám na ty dva. Jedna treska má 15kg, druhá 18kg, no nic pouštím to tam také, na prutu mám 600g gumovou tresku Savage Gear. Je to úplně jedno sotva se dotkne dna už do ní cosi hryže. Nástraha má, ale 30cm a tak to nějakou minutku trvá než ji něco skutečně polkne. Bác je to tam. Můj nový Interline od Savage Gear (schválně jsem to sladil s nástrahami) je vážně dokonalý a s rybou kategorie 20+ nemá sebemenší problém. Vostrý... 10 minut rybolovu a 3 ryby v součtu přes 50kg :-)
Jenže trvá to dalších 10minut a ryby z obrazovky mizí a i když občas záběr máme, ryby jsou o třídu menší. Pro devadesátky sem přeci nejedeme !! Vytahujeme montáže z vody, dáváme kávu a čumíme na navigační mapu . Zajímavý - vítr a proud nás sfoukl prakticky na šelf !! Tady je skoro 90m a ryby tu téměř nejsou! Vracet zpátky se ale nebudeme. V lodi máme metrák masa a víc ho určitě nepotřebujeme, jedeme prostě o kousek dál.
Přejedu přes šelf, dno začíná poměrně prudce padat, ale na monitoru není nic co by mě přesvědčilo zastavit a chytat. Dělám otočku (jsme skoro na 150m a jedeme šikmo přímo směrem na ostrov Soroya. Ryby se začínají objevovat až na nějakých 80m a mezi 70-60m je echolot plný na výšku nějakých 30m! Pro ty co nevědí o čem mluvím, tak sonar ukazuje hloubku 70m a od 40m je to ke dnu samá ryba. I 700g pilkr má problém propadnout ke dnu, navíc se u něj projevuje ta zrádnost, trojháčku dole a velké přídavné papriky. Hrozné, kdo to nezažil nepochopí, ale počáteční nadšení z mega ryby vystřídá zklamání ze dvou 18kg ryb (byla to strašná dřina). Lovíme a lovíme, jak se tu říká potopit loď pod vahou ryb není nic složitého, ale ryby všude vážně nejsou! Kdekoli do 40m hloubky je maximálně sem tam keler nebo (jak posléze zjistíme) kočka a nad 90m je jich také poskrovnu. Takže chce to přeci jen trochu vědomostí, ale ty jsou dnes naštěstí vcelku jednoduše dostupné na internetu.
Jsme mrtví...Jedeme filetovat a ladit techniku na zítra. Windy.com hlásí den z říše snů, tak to musíme vytunit!
Těch 10 ryb, co jsme první den vzali máme zpracovaných poměrně rychle, a tak bez zdržování míříme na barák, na kávu, rozkoukaný seriál Most (co by jsme bez toho internetu dělali) a nějakého toho panáčka! Plán na zítřek je jasný, a to omezit záběry 10kg hladových bestií :-( Strašné, kdykoli, kdekoli by jsme za takové ryby prodali manželky a partnery do otroctví, ale teď řešíme jak se jich zbavit. Velikost nástrah je zbytečné řešit....Každý tam po 10ti rybách dal to největší co našel a je skoro jednou co a v jaké barvě, stejně se to stalo terčem útoku těch hladových monster!
Takže nezávisle na tom co má kdo na prutu tuníme nástrahy. Můj pilkr je sice fajn ale 5 desetikilových ryb za 40min. mi vzalo víc sil než je mi milé. Takhle to prostě dál nejde...To nemůžu vydržet. Co bych tu ostatní dny dělal. Trojháček jde dolů a na horní očko montuji velký jednohák 15/0, a to bez jakékoli bužírky. To musí fungovat. Ostatní ladí své nástrahy podobně. Velký shad Westin Craizy Daisy je fantastická nástraha, ale přídavný trojháček je aktuálně vysloveně na škodu. Jeden z kluků tedy oddělává onen trojhák, čímž u nástrahy o velikosti 25cm dosahuje potřebného efektu jako já. Další varianta je na velkou nástrahu od Savage Gear, která je v základu vybavena jednohákem a trojhákem, přidělat pouze přídavný jednohák na magnet? To byla asi nejlepší varianta. Hlavní hák jsme natvrdo uřízli a dolů místo trojháčku, přidali jednohák a na tom už skutečně zůstanou jen opravdu velké ryby.
S pocitem skvělého dne a žaludkem plným čerstvých tresčích jater, usínáme a ještě do usnutí ladíme strategii na další den.
Moře je „téměř“ klidné a tak dáváme Yamaze napít ať ukáže co v ní je. Loď je sice velká a těžká, ale 115 koní ji rozhýbe celkem slušně. Echolot s GPS ukazuje rychlost přes 50km a tak jsme za necelou půl hodinku skoro na tom bájném fleku a ryb je tu tolik, že včerejší fotky ze sonaru se najednou jeví jako poloprázdné. Zastavujeme kousek před hlavní skupinou rybářských lodí. Amatérů jako my tu moc není, je to samý místní profík s větší či velkou lodí. Tak snad jim tu nebudeme zavazet. Na karabinu dáváme každý svého favorita a hrrr s ním dolů. Teď je to jiná..Nástrahy ztratili na chytlavosti a i když cítíme jak se o ně dole ryby vysloveně rvou – nacpat je do tlamy zvládnou fakt jen větší kusy. Poslední tři ryby mám všechny přes nějakých 18kg a na záběr čekám někdy i dvacet minut. To už splňuje moje představy.
Netrvá to dlouhou a objevuje se i nějaká ryba přes 120cm. Spíš měříme než vážíme, takže na pozdější otázky pana domácího jestli jsme chytili 30+ krčíme rameny. Klidná hladina v místním podání znamená stejně metrové vlny a pokud váha lítá mezi 20 a 40kg podle toho jestli je loď nahoře nebo dole těžko z toho soudit skutečnou váhu. Bereme spíše menší kusy okolo 10kg, a zas jen pár, limit 20kg filet na hlavu není problém, ale co chcete dělat další dny ??
Zbytečná otázka, dnešní „luxusní“ počasí nám dovolilo být na vodě skoro do soumraku a tudíž jsme každý vytáhli z vody tak tunu ryb. Takže jestli jsem psal že včera jsme byli mrtví, dnes jsme KO. Naštěstí po luxusním počasí přichází horší a my sami sebe přesvědčujeme, že vlastně když si dáme den pauzu, tak nic se nestane. Kdo by tam v té sněhové vánici taky jezdil.
A tak to jde další a další dny. Jeden den jedeme pouze kolem skal škádlit vlkouše, není to sice bůhví co, chytáme jednotky kusů, ale člověk se u toho slušně zregeneruje. Když nás vlkouši nebaví přejedeme kousek blíž šelfu, každý si vytáhneme metrák ryb a jedeme zase jinam. Matematika je jednoduchá: tresky chytáme na hod 80 – 110cm, každá desátá má 115+, každá dvacátá 120+ - takže tak! Zkoušíme i halibuty, takže máme jen nějaké drbance, poctivý záběr jen jeden a je z toho cvalík o váze 51kg .
Je to tu jako v pohádce a jelikož jsme oblečení nepodcenili, nemáme s teplotou (v extrému bylo možná i 10 pod nulou) žádný problém.
Jen začínáme trochu přemýšlet jestli to vlastně stojí za to. Rybařina to totiž vlastně moc není, jde jen o to tam dojet. V mnohdy dost divokých podmínkách, dvakrát jsem to zcela zbaběle otočil, když se před vámi objeví vlna o výšce, netuším hrozné 6-8m (těžko říct) jde hrdinství stranou. Ale když jste tam bere to na cokoli a pořád, takže honit si ego nad neustálou snahou jestli bude mít 30 nebo ne je vlastně dost divné :-(
Další otázka, a proč vlastně ty ryby likvidovat, když jsme první den skoro naplnili naše bedýnky? Za hodinu rybolovu máme v lodi 15+ ryb o hmotnosti 250kg a logicky řešíme co s tím. Zapomeňme na duchaplné řeči lidí, kteří tvrdí že ryby pouští, jen málokterá puštěná skutečně odplave a je jedno jak rychle nebo pomalu ji z vody taháte, 70m je prostě 70m. Takže i když nikdo z nás není vyloženě zelený mozek, tohle nám celkem vadí. Ta řada plovoucích mrtvol za naší lodí je taková depresivní a vlastně si po pár hodinách na vodě říkám jestli to máme zapotřebí :-(
Sonduji od místních jak to tu chodí. Šestice Rusů filetuje snad 60 ryb – co s tím proboha hodlají dělat? Odpověď je jednoduchá, včera odjížděla partička z Čech a odváželi 750kg. Prostě si za cca. 50,-Kč/kg koupili od místních rybářů kvótu na odlov a vývoz. Padesát korun je sice lákavá částka, ale nikdo z nás netuší co by s tím měl dělat. Moje 20kg bedýnka běžně vystačí na pár měsíců, a to pár kileček vždycky rozdám mezi příbuzenstvo, ostatní to mají vlastně stejně. Takže proč? Na kšeft?! Jistě, ale nebylo by lepší vzít manželku k moři? Zimní Soroya stojí opravdu hodně peněz, možná až příliš, na to abych přemýšlel jestli to má nějakou ekonomickou rovinu. Sice nemám hospodu, ale stejně...
No nevím, nevím – resumé - fantastické, nádherné, úžasné, ale i ponuré a depresivní! Asi si tu každý najde to své. Fantasické, samotná cesta je neuvěřitelný zážitek, pokud zvažujete letadlo, určitě až potom co sem dojedete v zimě po ose! Nádherné, sněhem zapadané kopečky, vlny tříštící se o skály a pohled z vytopeného domku na brutální sněhovou bouři, to je nezapomenutelné. Úžasné, sedíme, na domečku popíjíme pivko a venku s nějakým ďábelským monstr bagrem jezdí mladá holčina (víc jak 16 jí nebylo) sem a tam pořád dokola, naloží 5 kubíků sněhu a vyklopí je do moře a pořád a pořád . Ponuré - to když se vžijete do situace místních a uvědomíte si, že se tu vlastně půl roku nic jiného neděje? Furt sype a sype ? Depresivní - když začnete přemýšlet nad těmi rybami a jestli je má vážně smysl takhle "dusit".
Na zpáteční cestě si říkám bylo to super, ale asi nikdy víc... Jenže tyhle řádky píšu přesně po půl roce a začínám přemýšlet že bych to zase zopakoval.
Hezký den všem Martin Mikoláš Mlsport/Tahoun.cz
Fotoalbum s výběrem foteček z tohodle vejletku najdete zde....